Jdi na obsah Jdi na menu
 

  

 

Vznik a historie kapely TNT

Několik kamarádů mne ( Vratislava Dámka ) požádalo, abych dal dohromady pár řádek o historii naší kapely TNT. Vzpomínání mi usnadní moje kronika, kterou jsem prozřetelně začal psát v roce 1994.

Po ročním účinkování v kapele Dilema jsem v roce 1981 přišel do známé a v té době velmi populární kapely Stanislava Blahety, která hrála pod Sokolem Pustějov. Kapela potřebovala sólového kytaristu, proto mi prostřednictvím Milana Nikla dala lano a já souhlasil s podmínkou, že do kapely vezmou i moji tehdejší kamarádku Jitku Špačkovou, která zpívala se mnou v již zmíněné kapele Dilema.

Milana jsem znal jako manžela mé zlaté sestřenice Staňky. Po našem příchodu se nás pak v kapele vyskytlo poněkud mnoho. Přezdívali nás „Tamburaši“. Pořadatelům bylo v té době téměř jedno kolik nás je, protože odměny hudebníkům i po výtečně absolvovaných „přehrávkách“ byly směšné. Hrálo se za 100 až maximálně 200 Kčs na osobu. Problémy byly spíše s dopravou. Každý tehdy neměl auto a bylo nutno krom lidí přesunout i spoustu aparatury, kterou jsme zbastlovali z čeho se tenkrát dalo. Bedny a zesilovače byly velké jako králíkárny a ve výsledku to stejně hrálo prach mizerně.

Pro kapelu jsem jako radioamatér záhy postavil pár zesilovačů, nějaké zvukové efekty, odposlechy, světelného hada a spáchali jsme ve spolupráci s kamarády i nějaké reprobedny. Kolega muzikant Gerhard nám postavil s pomocí VOP v Šenově výborný mix a zesilovač ( asi 2x120 W ).

Kluci byli ( nechci se moc chválit ) změnami v kapele které se mnou přišly nadšeni. Hrálo se často a na parketu bývalo nabito. Upřímně – v té době ani jiná zábava než tancovačky prakticky neexistovala.

 

V plném složení ( tak se hrálo na plesech ) měla kapela toto obsazení:

1/ Stanislav Blaheta, kapelník – sax

2/ Jaroslav Riedel, bývalý kapelník – dechové nástroje

3/ František Pelc – trubka

4/ Milan Nikel – kytara, zpěv

5/ Pavel Nikel – baskytara, zpěv

6/ Jaroslav Tegel – kytara, zpěv

7/ Libor Holub – bicí, zpěv

8/ Vratislav Dámek – kytara, zpěv

9/ Jitka Špačková – zpěv

Brzy po mém příchodu z kapely odešel Jarda Tegel. S pustějovskou kapelou, někdy zvanou SOPUS (zkratka Sokolu Pustějov), někdy Blaheta podle kapelníka, jsme vystupovali vesměs jen v rámci okresu, a to na různých oslavách (MDŽ), plesech, tanečních zábavách a venkovních karnevalech. V roce 1983 jsme například odehráli 55 akcí v okolních vesnicích – Bílov, Velké Albrechtice, Albrechtičky, Košatka, Hl. Životice, Stachovice, Hukovice, ale nevynechali jsme ani města Studénka, Bílovec či Klimkovice. V Pustějově jsme v roce 1983 hráli 16x!

Koncem roku 1983 kapelu opustil kapelník S. Blaheta a záhy Jituš, s níž jsem se „rozkamarádil“.

 

Předetapa TNT:

Na Youtube umístil Honza Černoch (pozdější člen kapely) pár písniček z období 1982-1984.

K dispozici je tam krom starých fotek i komentář Libora Holuba, který zašel ve vzpomínkách ještě hlouběji do historie.

Zde je link k přiblížení atmosféry ze začátků předkapely TNT (mizerná nahrávka je pořízena monofonním páskovým magnetofonem Unitra)

Po odchodu kapelníka Blahety se nechtěné role kapelníka ujal Milan Nikel a kapele se začalo přezdívat „Nikli“. V Pustějově ještě nyní pamětníci vzpomínají na popěvek, kterým se po skončení akce dožadovali přídavku. Zněl: „My jsme se spikli, my chceme Nikly“. Oficiálně jsme se však shodli, že se budeme jmenovat TNT (trinitrotoluen – základní složka dynamitu). Název jsem navrhl já, abych vyjádřil naši orientaci k „výbušnější“ muzice. Přesvědčil jsem ostatní spoluhráče, abychom přitvrdili a hráli skladby od Led Zeppelin, Deep Purple... Dlužno říci, že jsem záhy pochopil, že publikum se daleko více rozpálí u starých dobrých písniček Petra Nováka a jiných klasiků, které jsme zařadili do bloku zvaného „babiččina krabička“.

 

Kapela v létech 1983 – 1984 vystupovala ve složení:

1/ Milan Nikel – kytara, zpěv

2/ Pavel Nikel – baskytara, zpěv

3/ Libor Holub – bicí, zpěv

4/ Vratislav Dámek – kytara, zpěv

Během plesové sezóny pomáhali:

5/ Jiří Vančura – sax, klarinet

6/ Jiří Pokorný - trubka

7/ Jan Kalník – pozoun

Nemohu nevzpomenout kamaráda Pavla Batka ze Studénky, který zaskakoval na basu za Pavla Nikla, kterému hraní dosti často v létě kolidovalo s fotbalem, který hrál za Studénku. Naší velkou devízou byly dva skvělé tenory bratrů Niklových, kterým jsem to kazil třetím hlasem. Libor měl na tu dobu výborné bicí a zpíval sólově taky několik songů.

            Hrály se skladby od populárních kapel Turbo (Kybic), Elán, Abraxas a polská Lady Punk. Z těch zahraničních se hrálo hlavně to, co letělo v Rakousku. Libor měl v okně paneláku 3 metry dlouhou anténu, tuner a nahrával od špinavých imperialistů co se dalo. Milan znal anglicky snad 10 slov. Texty foneticky přepisoval sobě i bratrovi. Namísto „Dream on“ od Nazareth pak zpíval Pavel „Tímo“. S texty byl velký problém, něco jsem z těch nahrávek pochytil, ale žádná sláva to nebyla.

V roce 1984 jsme absolvovali 62 akcí.

10.11.1984 mi kapela TNT zahrála na svatbě v Bernarticích, v červnu se nám narodil syn a já chtěl být raději doma s rodinkou. Dlužno připomenout, že kapelám našeho typu začaly v té době silně konkurovat diskotéky. Místo Jituš s námi nějaký čas spolupracovala Lenka Muroňová s krásně sametovým hlasem. Škoda, že se nedochovala žádná nahrávka s ní. Hrálo se hodně disko, museli jsme hrát i takové unikáty jako Holky z naší školky, což mne dost deprimovalo. Proto jsem po dohodě s kamarády přestal v červenci 1985 hrát. Vycvičil jsem za sebe náhradníka – Mirka Karnovského ze Studénky. Niklové z něho nebyli moc nadšení, chudák Karas, ačkoliv byl dobrý kytarista byl hrozný trémista a dost kazil. Všichni, včetně Karase, byli rádi, že jsem se v únoru 1986 vrátil zpět do kapely.

Pořadatelé začali mít čím dále větší problémy zaplnit sály a něco vydělat. Zejména na jaře a na podzim to bylo utrpení. Stávali jsme se taky v našem působišti trochu „ohraní“. Starší měli rodiny a mladí pařili na diskotékách. Některé akce jsme s rodinnými příslušníky pořádali sami ve vlastní režii, abychom si zahráli a něco vydělali na aparaturu na níž nám Sokol nedokázal již přispívat.

V červnu r. 1987 s námi začal na housle hrát Honza Černoch, který se osvědčil i jako schopný zpěvák. Během plesové sezóny s námi jako posila vystupoval trumpeťák Walter Lehnert z Pustějova s jeho 140 kg živé váhy. „Dechovky“, které jsme v tomto složení bez kláves produkovali nezněly kupodivu špatně.

V roce 1987 jsme odehráli jen 43 produkcí.

Následující rok 1988 byl ještě chudobnější. Celkem jsme si zahráli jen 38x, což byl patrně hlavní důvod odchodu našeho bubeníka Libora Holuba. Svůj odchod dlouho dopředu avízoval, nikdo mu nic nevyčítal, protože doba byla opravdu dost zlá.

Poslední akci v sestavě Milan a Pavel Nikli, Holub, Černoch a Dámek jsme odehráli 10.9.1988 v Dělnickém domě ve Studénce.

Během posledního“ balení aparátu po akci jsme zažili šok! Na pódiu se objevil mladý špinavý blonďák s přidrzlým úsměvem. Vy prý sháníte bubeníka“ prohlásil. Je fakt, že jsme se po okolí ptali a hledali nějakou náhradu za Libora, ale nedařilo se. A nejednou tu stojí takový fracek...Já už byl s koncem kapely vcelku smířen, ale Nikli a hlavně Hans Černoch chtěli pokračovat, a tak jsme se dohodli, že to tedy s tím novým bubeníkem zkusíme a pozvali ho na zkoušku do Sokolovny v Pustějově – naší mateřské základny.

Klučina jménem Aleš Glogar bydlel v Kopřivnici a na zkoušce nám ukázal, že opravdu umí. Po několika produkcích nám představil kamarádku Andreu, která hrála a hlavně měla klávesy Korg Poly 800. V těchto dobách dávno minulých to byl neskutečně drahý nástroj, chudák holka na něj musela pěkně dlouho šetřit. Jestli si dobře pamatuji, tak jeden začínající muzikant ze Suchdolu choval doma býka do plné jateční váhy, kterého pak prodal za skoro 20 000 Kčs a za ty prachy si pak pořídil právě Korg Poly 800. Ruce si mezitím od kosy a vidlí tak zničil, že mu pak byly ty klávesy jaksi na prd. Andrea si je koupila později myslím že „jen“ za 16 000 Kčs. Z hraní jsme měli každý „vejvar“ cca 180 Kčs. To byly časy! Já jsem koupil staršího Fendera Mustanga na radu mé nastávající (po svatbě si už nic takového nekoupíš) na podzim r. 1984 za 13 000 Kčs. Já měl tehdy pěkný plat inženýra 2000 Kčs. Dlužno říct, že peněz bylo za bolševika relativně dost. Jídlo a chlast byly skoro zadarmo, nájmy a energie nízké, jezdit se nikam nedalo a co by se dalo koupit v obchodech nebylo, pokud jste nepřiplatili prodavačovi, kteří byli pěkně za vodou. Konec politických úvah. Byli jsme mladí a tak se to celkem dalo.

Rok 1989 začalo TNT v sestavě:

1/ Milan Nikel – kytara, zpěv

2/ Pavel Nikel – baskytara, zpěv

3/ Aleš Gloger – bicí, zpěv žádný - ani nehlesnul

4/ Vratislav Dámek – kytara, zpěv

5/ Jan Černoch – housle, zpěv

6/ Andrea Polášková – klávesy, zpívat se patrně bála. Nehlesla, ale někteří z návštěvníků ji vnímali jako zpěvačku.

Zde si můžete poslechnout „kvalitní“ zvukový záznam

 

V pohnuté éře konce roku 1989 mi nějak chybí záznamy. Vypadá to tak, že se asi moc nehrálo v revoluční etapě vývoje našeho státu.

V létech 1990 až 1991 jsme si valně nezahráli. Začala se však měnit atmosféra ve společnosti a vstupovaly do hry nové „uvolněné“ komerční vztahy.

Vzhledem k tomu, že akcí pro celou kapelu z ekonomických důvodů ubývalo, hledali jsme my nadšenci nějaké východisko.

Bezesporu k dalšímu směrování přispěla i sílící náklonnost basáka Pavla Nikla k metle lidstva-alkoholu. Všichni jsme na akcích „konzumovali“. Chudák byl řidič!

Kapelu TNT, zvanou někdy Nikli táhl na svých bedrech od dědiny k dědině „převozník“ Libor. Dnes už to zní úsměvně, ale v létech, kdy jsme hráli jen čtyři, později v pěti nás vozil Libor ve Škodě R-coupé s přívěsným vozíkem, který se dal do jisté míry v obci Pustějov splašit (samozřejmě těsně před akcí - zásadní vliv na využití přívěsu měla sklizeň hospodářských plodin ). Jeho bicí souprava se z části trmácela na speciálním držáku na kapotě motoru vzadu, něco se naložilo na zahrádku na střeše auta a těžké věci se uložily do vypůjčeného přívěsného vozíku, od kterého leckdy chyběly papíry. Jednou to Libor odnesl pokutou díky aktivnímu PSVB ve Studénce. Vzhledem k tomu, že řízení vozidla bylo Liborovo hlavní zaměstnání milé mu to rozhodně nebylo.

Když nás v r. 1988 opustil Libor, začal jsem kapelu vozit sám. Koupil jsem s manželkou Janou k Olcitu nakonec i vozík, který byl původně určen včelařům. Převážel jsem kapelu do všemožných zákoutí našeho krásného kraje. To už jsem tehdy bydlel ve Studénce. V garáži se pro mne i Aleška našla nějaká ta slivovička ze zdroje z Bílova-táta se snažil. Můj otec byl později tak trochu člen TNT. Pokud mu to zdraví umožňovalo tak nás vozil ve Škodě 1203 – Hardibule, jak jí říkal. Sem tam přidal názor starého muzikanta – „ty plechy (rozuměj činely) není slyšet“, „ty dechovky hraje ve špatném duru“ (Pepa si šetřil hlas v nižší poloze), „vy jste zase vypadali!“, „rvalo mi to uši, jak to bylo falešné“, „synku, ty už nežer“...

V roce 1991 jsem zakoupil za prachy z kupónové privatizace samohrajku Yamaha PSS-590. Začali jsme se s Honzou Černochem připravovat na hraní ve dvou. Akcí pro celou kapelu rapidně ubývalo, a když se hrálo, tak za hubičku, poštípaný od komárů, boty od bláta...To svatbičky ve dvou jsme si opravdu užívali. Hanse jsem chtěl doprovázet při jeho hře na housle na tu samohrajku, ale byl jsem na to dost dřevo. Nakonec Hans hrál na ty malé klapky a já mydlil na kytaru. Měli jsme oslnivý úspěch, pěkně se o nás starali a ještě jsme dostali slušně zaplaceno.

Kapelník Milan Nikel už delší čas dával najevo, že už ho hraní nebaví a že s námi bude hrát dokud ho budeme potřebovat a než se doučíme potřebný repertoár. Andrea si vzala Aleše a odešla na mateřskou dovolenou. Do kapely jsem dolifroval spolupracovníka z VÚKV Pepu Štolpu – klávesáka, který nám otevřel oči. Poprvé jsme slyšeli MIDI a sekvencer v akci a padli jsme na prdel.

V srpnu jsme se pak slušně rozloučili s Milanem Niklem, který jak jsem avízoval měl muzikantského kodrcání už dost.

 

13.11.1991 jsme naposledy hráli v Pustějově na zábavě ve složení TNT:

1/ Pavel Nikel – baskytara, zpěv

2/ Aleš Gloger – bicí

3/ Pepa Štolpa – klávesy, zpěv

4/ Vratislav Dámek – kytara, zpěv

5/ Jan Černoch – housle, zpěv

Pavel, budiž mu země lehká, byl kdysi výborný kamarád, ochotný kdykoliv pomoci a určitě byl i dobrý muzikant a zpěvák. Bohužel, podobně jako jeho sestra se stal obětí nejdostupnější návykové látky, nebylo na něho spolehnutí, a proto jsme se s ním rozkmotřili. Nadšeně jsme začali zkoušet, stavět nové reprobedny a spřádat plány do budoucna. S bubeníkem Alešem však záhy nebyla rozumná řeč a odmítal hrát se sekvencerem, atd... až nás v roce 1992 opustil.

 

Několik akcí jsem ještě v r. 1992 absolvoval jen s Hansem Černochem, ale koncem roku 1992 jsme již hráli plní nadšení ve složení TNT:

1/ Pepa Štolpa – klávesy, zpěv

2/ Vratislav Dámek – kytara, zpěv

3/ Jan Černoch – housle, basa, kytara, zpěv

Stáli jsme se opět dosti žádání, konkurence zírala a TNT hrálo jako o život. Hráli jsme díky sekvenceru do té doby nehratelné věci jako Black or white od Michaela Jacksona, Show must go on od Queen, Pink Floyd atd. Hans obohacoval zvuk kapely hraním na basu a akustickou kytaru, někdy dal sólo na housle a Pepa skvěle válel lidovky na tahací harmoniku. Klukům šly výborně vysoké vokály a já se jim to snažil nekazit třetím hlasem. Jako malé trio jsme byli akceptovatelní i pro taneční večery v hospodě u Vilišů (bývalá Družba na náměstí ve Studénce). Na výpomoc jsme si párkrát pozvali šikovnou zpěvačku Renátu Smetanovou, bývalou zpěvačku z fulneckého Horizontu.

Rok 1993 byl ve znamení kamarádského užívání si muziky. Patrně jsem si moc vyskakoval, a tak mne vyšší moc ztrestala a já začal ze dne na den tak kulhat, že jsem neušel pár metrů. Na pódiu jsem musel sedět, bylo mi blbě a někdy jsem měl takové horečky, že to Ti dva zbylí borci museli tahat sami. Hans se dokonce jaksi naučil sóla na moji kytaru – klobouk dolů – je to muzikant. Ještě rok jsem na pódiu seděl a koleno se sem tam ozve ještě dnes.

Koncem roku 1993 u Pepy začalo poněkud vyprchávat počáteční nadšení a nechtělo se mu programovat nové skladby. Dlužno říci, že to vůbec tehdy nebylo snadné. Pepa byl průkopník, midi soubory se daly těžko splašit a vyrobit na PC jednu skladbu zabralo šíleně moc času. Proto jsme do kapely pak přibrali bubeníka Broňu Baďuru ze Studénky, který po odchodu z Akordu byl na volné noze. S živým bubeníkem jsme mohli opět hrát spoustu skladeb „živě“.

Silvestra 1993 v Odrách u pana Křižáka jsme už pak hráli ve čtyřech:

1/ Pepa Štolpa – klávesy, zpěv

2/ Vratislav Dámek – kytara, zpěv

3/ Jan Černoch – housle, basa, kytara, zpěv

4/ Bronislav Baďura – bicí, zpěv

Zde je ukázka

 

Broňa si seřezáním upravil klasické škopky a zvuk z blán snímal snímači z digitálních hodinek.Signál se pak zpracovával ve zvukovém modulu Alesis. Znělo to velmi dobře – zase jsme zkusili něco jiného a novátorského. Ve „čtverku“ jsme hráli až do roku 1995.

Užili jsme si spoustu srandy, jaksi jsme časem dali dohromady vlastní aparaturu, takže jsme se mohli rozloučit se sokolníky v Pustějově, kteří měli taky jiné starosti než zastřešovat nějakou kapelu. Hráli jsme malé akcičky, ale i megalomanské akce. Broňa byl dalším dobře zpívajícím členem, takže nám někdy vyšel i parádní vokál, který já měl vždycky rád.

Produkcí taky začalo být opět méně, lidé začali mít hlouběji do kapsy. Broňa s Pepou mi v květnu 1995 sdělili, že už v TNT nechtějí dále hrát.

Naposledy jsme si ve čtyřech zahráli na megalomanské akci na Ostravici z nichž je tato videoukázka, kterou nahrál tehdy ještě klučina Karel Myslikovjan.

 

Pepa s Broňou začali na sobě tvrdě makat (vzali si na zkoušení několik dnů dovolené) a koncem léta již hráli jako duo, které Radek Fabián pak pojmenoval Basta Fidli. Později si přibrali ještě zpěvačku Marcelu Šandlovou, která byla po rozpadu kopřivnické Alfy volná. Hráli pak často komunistovi Řekovi Statisovi Prusalisovi v Ostravě na zámku. Po roce nebo dvou se rozešli. Pepa hraje dnes sám a Broňa od té doby vystřídal několik místních kapel jako bubeník, zpěvák nebo kytarista.

Nejtalentovanější muzikant z nás - Hans Černoch se přestal muzice aktivně věnovat. Ještě dnes ho pamětníci vzpomínají. S houslemi šikmo pod bradou vypadal sice z dálky jako přerostlá jednohubka, ale uměl. Zazpíval i Křížka nebo Fredieho Mercuryho a zahrál snad na všechno.

V létě 1995 mne oslovil můj bývalý kolega z VÚKV – Pavel Růža, který tehdy bydlel v Kopřivnici. Pavel hrál v tříčlenné sestavě Trio Opus s Janem Kadlubcem a nějakým Hrčkem, který svým zpěvem „obohacoval“ pěkné Pavlovy aranže. Dohodli jsme se, že s Pájou a Jájou dáme dohromady novou kapelu. Udělali jsme pár zkoušek u Pavlových rodičů v Příboře a pod názvem TNT - Opus jsme již v říjnu 1995 poprvé vystoupili.

 

Složení nového TNT bylo následující:

1/ Vratislav Dámek - kytara, zpěv

2/ Pavel Růža - klávesy, programování, zpěv

3/ Jan Kadlubec – sax, kytara, zpěv

4/ příležitostně Lenka Solarová – výborný zpěv

Měli jsme slušnou i když poněkud velkou aparaturu, Pavel byl zapálen do programování a měl výborné klávesy, takže nám to znělo velmi pěkně. Na štíru jsme byli poněkud se zpěvem. Z nás chlapů nikdo neměl valné zkušenosti se zpěvem leadera a ani příroda nás nějak zvlášť neobdarovala líbivým hlasem. Mladinká Lenka, která nám sem tam pomáhala zpívala velmi hezky. Žánrově jsme se posunuli silně do popíku – Lenka zpívala Madonu atd. Když Lenka nemohla brali jsme si na výpomoc Hanse Černocha, Pepu a nakonec jsme zkusili Pavla Böhma, který končil v Akordu, a to 1.6.1996 na karnevalu myslivců v Lichnově. Hned bylo jasné, že má se zpíváním bohaté zkušenosti (zpíval 2 roky profesionálně v Janečkových Krocích s Michalem Davidem) a má hlas jako málokdo v okolí. Nabídli jsme mu spolupráci a on dlouho neváhal, protože stejně měl v záměru velké seskupení Akord opustit.

 

Od léta roku 1996 jsme po dlouhá léta vystupovali jako TNT ve složení:

1/ Vratislav Dámek - kytara, zpěv

2/ Pavel Růža - klávesy, programování, zpěv

3/ Pavel Böhm – zpěv

S výborným zpěvákem dostala kapela diametrálně jiný šmrnc. Pavel zvládal i vysoké tenory a uměl pěkný chraplák jako ušitý na Kabáty, bez nichž by to tehdy nešlo. Uměl navázat i vztah s posluchači – celou produkci sám moderoval někdy až moc rozvláčně, ale většinou se to lidem zamlouvalo. V triu TNT jsme vymetali všemožné kouty naší republiky od velkých sálů a amfiteátrů až po stísněné prostory v začouzených hospodách. Postupem času jsme si začali vybírat a některá hraní přenechávali „těm mladším“. Odehráli jsme cca 50 akcí do roka a tento trend si udržujeme dodnes.

Postupně jsme zmenšovali a zkvalitňovali nástroje, abychom se drželi na pomyslných prvních příčkách místních amatérských kapel.

Za léta muzikantské činnosti jsme navázali kamarádské vztahy s většinou našich pořadatelů akcí, s nimiž se vždy rok co rok rádi vídáme a můžeme se na sebe spolehnout. Vzpomenul bych například hasiče z Ostravice, kterým jsem já osobně hrál už snad po dvacáté (v r. 2012) nebo manžele Syrkovy a jejich taneční kurzy. Samozřejmě jsme narazili i na pár nevstřícných pořadatelů. Ti se nám například nebyli schopni postarat o bezpečnost při produkci, venku měli děravý přístřešek, po akci nebyli k sehnání nebo byli jaksi mimo...

Hráli jsme na oslavách ve velkolepých sídlech prominentů, ale i obyčejným lidem, kterým jsme se snažili zpestřit oslavy výročí nebo svatby. Zažili jsme přeplněné sály, ale i tzv. „havárie“, kdy skoro nikdo nepřišel a tak musela být akce zrušena. Vzpomenu kupříkladu velkolepě připravený ples autocentra v Odrách 18.3.2000. Na každém stole byly chlebíčky a dárečky, nádherně vyzdobený sál, striptýz, jen lidi se asi domluvili a akci bojkotovali.

V zákulisí i na pódiu jsme poznali spoustu známých tváří. Někteří z nich jako např. Vašo Patejdl nebo Martin Maxa si s námi i na podiu zazpívali. Na můj mikrofon zpíval v Ostravici Miro Žbirka, předskokany jsme dělali sympaťákům z YoYo Bandu, Maxim Turbulance, Michalu Davidovi, Heidi Janků, Marii Rottrové, Czákové, Ewě Farné, Marcelu Woodmanovi s Bandem, kapelám Buty, Mňága a Žďorb, Ready Kirken... Na pódiu jsme se setkali i s Věrou Špinarovou, Jankem Ledeckým, Nagym atd.

            Zájem kapelníka Pavla o rozšíření mužského tria o zpěvačku neutuchal. Zkoušeli jsme opět s Renatou Smetanovou ze Studénky. Pak přivedl mladičkou Laďku nebo s námi po delší odmlce opět zpívala Lenka Solarová na koloně v Kopřivnici v r. 2000.  1.3.2002 na plese kopřivnické průmyslovky přišla pomoci Jarka, manželka Česti Žárského, jindy zase Simona z Ostravy, zvaná Shakira nebo zralá zpěvačka Lenka, která šokovala lidi polským repertoárem. 12.8. 2006 na dni obce Jeseník jsme poprvé zkusili Marcelu Šandlovou – bývalou zpěvačku z Alfy a A bandu (Akordu). Marcela pak s námi zpívala zpočátku jen na větších akcích a později jsme fungovali už jen ve čtyřech.

 

Složení TNT v letech 2006 – 2012:

1/ Vratislav Dámek - kytara, zpěv

2/ Pavel Růža - klávesy, programování, zpěv

3/ Pavel Böhm – zpěv

4/ Marcela Šandlová – zpěv

24.3.2012 Ples SRPŠ v Bílovci byl poslední akcí TNT ve tomto složení.

Po plesové sezóně r. 2012 jsme se rozloučili se zpěvákem Pavlem a začali zkoušet s mladým začínajícím zpěvákem Lubošem, kterému přezdívají „Kája“.

 

12.5.2012 jsme hráli svatbu na zámku v Ostravě Zábřehu poprvé ve složení TNT:

1/ Vratislav Dámek - kytara, zpěv

2/ Pavel Růža - klávesy, programování, zpěv

3/ Lubomír Kříž – zpěv

4/ Marcela Šandlová - zpěv

 

24.9.2016 jsme hráli šedesátku v Palačově v následujícím novém složení:

1/ Vratislav Dámek - kytara, zpěv

2/ Pavel Růža - klávesy, programování, zpěv

3/ Bronislav Baďura – zpěv, kytara, perkuse

4/ Marcela Šandlová - zpěv


Broňa, zvaný Bruno - zkušený muzikant z A-bandu, Alfy, atd...

nahradil "Goťáka" Luboše.

 

5.7.2018 byl poslední den hudebního vystoupení skupiny TNT  se zakladatelem skupiny

kytaristou Vratislavem na základě jeho vlastního rozhodnutí.

Na post kytaristy nastoupil výborný muzikant z Kopřivnice Petr Borovský ( Menuet, L&P, Věra Špinarová revival atd.)

 

14.9.2018 jsme hráli svatbu v Rybím v tomto aktuálním složení:

1/ Bronislav Baďura – zpěv, kytara, perkuse

2/ Petr Borovský - kytara, zpěv

3/ Pavel Růža - klávesy, programování, zpěv

4/ Marcela Šandlová - zpěv

 


 

 

 
 

Poslední fotografie




Statistiky

Online: 1
Celkem: 348354
Měsíc: 3535
Den: 170